České národní obrození je ve svých prvních dvou generacích (jak je klasifikoval Miroslav Hroch) primárně orientováno filologicky: obě generace se filologii věnovaly programově a důsledně, věřily totiž, že právě gramatika, lexikon a literatura aktivně psaná v národním jazyce jsou samy o sobě základním a nejdůležitějším vnějším znakem samotné existence národa (tomuto zaměření můžeme říkat filologický obrat). Klíčový vliv na dobovou českou gramatologii pak měla zásadní a inovátorská česká gramatika Josefa Dobrovského, která byla často metodologicky i formálně napodobována dalšími obrozenci stejné i mladší generace. Jedním z nejpozoruhodnějších děl tohoto typu je gramatika cikánského jazyka Románi Čib, kterou německy (a částečně česky a ovšem také romsky) napsal kněz, básník, národní obrozenec Antonín Jaroslav Puchmajer). Posmrtně vydaná Románi Čib je vůbec pozoruhodným jazykovědným dílem, které se vymyká obvyklému poli zájmu českého obrozeneckého hnutí, neboť je zaměřeno na neslovanský jazyk, navíc marginalizované národnosti. Jde o gramatiku v dobovém kontextu velmi moderní, přiznaně vzniklou pod metodologickým vlivem gramatiky Josefa Dobrovského, doplněnou dále romským slovníčkem a čítankou, navíc pak slovníčkem zlodějské jazyka hantýrky, kterou Puchmajer důsledně odlišuje od vlastní romštiny. Rozsah svazku je přitom relativně skromný (pouhých 88 stran!). Kromě toho je Románi Čib ale také (patrně podvědomě) miniaturou filologického programu národního obrození 19. století, jak jej právě vypracovali (a úspěšně využívali) čeští národní obrozenci první a druhé generace, má totiž všechny vlastnosti, které byly v dobovém kontextu považovány za zásadní pro každý národní program. Puchmajerova Románi Čib obsahuje všechny tři části programu: vyjma gramatiky a slovníčku pak čítanka obsahuje nejen vůbec první publikovanou ukázku původních romských veršů, ale také ukázku překladu Nového zákona a osmnáct bajek v romštině, které napsal sám Puchmajer. Důležité je i „etnogenetické“ pojetí předmluvy: Puchmajer v ní ostře vyděluje Romy (které chápe jako česko-moravsko-uherskou zvláštnost) od německých Sintů, a tím také vlastně inkorporuje Romy do širšího těla vlastního národa. Vzhledem k tomu, že jím popsaný český dialekt už neexistuje (zanikl během druhé světové války, moderní čeští Romové přišli ze Slovenska po válce), je Románi Čib také specifickým etnografickým dokladem sui generis. Pozoruhodný je i obecně humanistický (byť kritický) pohled na Romy, ve kterém autor zdůrazňuje i mravní převahu „čistokrevných“ Romů (kterým říká Kálo) nad „míšenci“ (Párno). Puchmajerovo Románi Čib zůstává pomníkem nejen dobové gramatologie, ale i pomníkem ztracených českých Romů.
The Czech national revival in its first two generations (as classified by Miroslav Hroch) was primarily phil-ologically oriented; both generations were programmatically and consistently devoted to philology, believing that grammar, lexicon and literature actively written in the national language were in themselves the fundamental and most crucial external sign of the very existence of the nation (we can call this focus the philological turn). The fundamental and innovative Czech grammar by Josef Dobrovský significantly influenced contemporary Czech grammatology, which was often imitated both methodologically and formally by other revivalists of the same and younger generations. One of the most remarkable works of this type is the grammar of the Gypsy language Románi Čib, written in German (and partly in Czech and of course, also in Romani) by Antonín Jaroslav Puchmajer (priest, poet, national revivalist). The posthumously published Románi Čib is a remarkable work of grammatology that goes beyond the usual field of interest of the Czech revivalist movement, focusing on the non-Slavic language. It is a very modern grammar in the context of the time, admittedly created under the methodological influence of Josef Dobrovský’s grammar, supplemented by a Romani dictionary, a reader, and a dictionary of the thieves’ language of hantýrka, which Puchmajer consistently distinguishes from Romani itself, yet the volume is minute in size (only 88 pages!). In addition, Románi Čib is also (probably unconsciously) a miniature of the philological programme of the 19th-century national revival, as it was developed (and successfully used) by the Czech national revivalists of the first and second generation because it has all the characteristics that are considered paramount important for any national programme. Puchmajer’s Románi Čib contains all three parts of the programme: apart from the grammar and glossary, the reader contains not only the first ever published sample of original verses in Romani but also a sample translation of the New Testament and eighteen tales in Romani written by Puchmajer himself. The “ethno-genetic” concept of the preface is also essential. In it, Puchmajer sharply separates the Roma (whom he understands as a Czech-Moravian-Hungarian peculiarity) from the German Sinti and thus actually incorporates the Roma into the broader body of his nation. Since the Czech dialect he describes no longer exists (it disappeared during World War II, and modern Czech Roma came from Slovakia after the war), Románi Čib is also a specific ethnographic document sui generis. Also remarkable is his generally humanistic (albeit critical) view of the Roma, in which he emphasises the moral superiority of “pure-blooded” Roma (whom he calls Kálo) over “mixed-blooded” Roma (Párno). Puchmajer’s Románi Čib is both the monument of contemporary grammatology and of the lost population of Bohemian Roma.
Puchmír [Puchmayer] Anton Jaroslaw 1805 Prawopis Rusko-Český wydaný pracý Jaroslawa Puchmíra. Praha: v Bohumila Háse, pánů Stawů králowstwj Českého ympresora.
Puchmajer [Puchmayer] Anton Jaroslaw 1820 Lehrgebäude der Russischen Sprache. Nach dem Lehrgebäude der böhm. Sprache der Hrn. Abbé Dobrowsky. Prag, Gottlieb Haase.
Puchmajer [Puchmayer] Anton Jaroslaw 1821 Romáňi Čib, das ist Grammatik und Wörterbuch der Zigeuner Sprache, nebst einigen Fabeln in derselben. Dazu alz Anhang die Hantýrka oder die Čechische Diebesspra- che. Prag, Josepha verwittweten Vetterl von Wildenbrunn, Buchdruckerinn.
Puchmajer [Puchmayer] Anton Jaroslaw 1824 Puchmagerůw Rýmownjk, aneb Rýmownj slownjk, gegž wydal, a žiwotopis Puchmagera připogil Jozef Wogtěch Sedláček. Plzeň, Leopold Rayner.
Puchmajer [Puchmír] Anton Jaroslaw 1851 Jaromíra Puchmíra Pravopis rusko-český. Vydání opravené i doplněné. Praha, u synů Bohumila Haase.
Adelung Johann Ch. 1806 Mithridates oder allgemeine Sprachenkunde mit dem Vater Unser als Sprachprobe. Erster Theil. Berlin, Vossische Buchhandlung.
Andrš Zbyněk 2011 Dějiny překladu z romštiny do češtiny a z češtiny do romštiny. In: Prethodžipen ‒ pře- klad: analýza potřeb v oblasti překladu a tlumočení mezi romštinou a češtinou. Praha, Ústav translatologie FF UK v Praze. [online] https://utrl.ff.cuni.cz/wp-content/uploads/sites/149/2020/09/Andrs.pdf [22-08-2024].
Andrš Zbyněk 2013 Česko-moravské nářečí romštiny v tištěných pramenech 19. století: povaha a geneze textů, pohnutky k jejich vydávání a biografické poznámky k autorům. Český lid 100, 4, 469–479.
Bakker Peter 2011 A new old text in Romani: Lordʼs Prayer. International Journal of Romani Language and Culture 1, 2, 193‒212.
Červenka Jan 2014 Standardizace romštiny na území bývalého Československa. Acta Universitatis Caroli-nae Philologica 42, 3, 55‒70.
Daniel Antonín 1936 O keriben pal e Devleskre bičhade [Skutky apoštolů]. Praha, O Britskā he averthemeskro kher vaš mre Devleskro Lav [Britská a zahraniční biblická společnost].
Dobrovský Josef 1809 Ausführliches Lehrgebäude der Böhmischen Sprache, zur gründlichen Erlernung der- selben für Deutsche, zur vollkommenern Kenntniss für Böhmen. Prag, Johann Herrl.
Dobrovský Josef 1819 Lehrgebäude der Böhmischen Sprache. Zum Theile verkürtzt, zum Theile umgearbeitet und vermehrt. Prag, Gottlieb Haase.
Elšík Viktor 2020 Centrální romština a příspěvky k jejímu strukturnímu popisu a dialektologii. Úvod k tematickému číslu Romano džaniben. Romano Džaniben 1, 5‒42.
Elšík Viktor – Beníšek Michael 2020 Romani dialectology. In: Matras Yaron – Tenser Anton (eds): The Palgrave Handbook of Romani Language and Linguistics. London, Palgrave Macmillan, 389‒428.
Grellmann Heinrich M. G. 1787 Historischer Versuch über die Zigeuner, betreffend die Lebensart und Verfassung, Sitten und Schicksale dieses Volkes seit seiner Erscheinung in Europa und dessen Ursprung. Göttingen, bey Johann Christian Dietrich.
Heuvel Wilco van den 2020 Romani Bible Translation and the Use of Romani in Religious Contexts. In: Matras Yaron – Tenser Anton (eds): The Palgrave Handbook of Romani Language and Linguistics. London, Palgrave Macmillan, 459‒487.
Hroch Miroslav 1999 V národním zájmu. Praha, NLN ‒ Nakladatelství Lidové noviny.
Hroch Miroslav 2009 Národy nejsou dílem náhody. Příčiny a předpoklady utváření moderních evropských národů. Praha, SLON ‒ Sociologické nakladatelství.
Hroch Miroslav 2016 Hledání souvislostí. Eseje z komparativních dějin Evropy. Praha, SLON ‒ Sociologické nakladatelství.
Kollár Jan 1832 Wýklad čili Přjmětky a Wyswětliwky ku Sláwy Dceře. S obrazy, s mappau a s Přjdawkem drobněgšjch básnj rozličného obsahu. Pešť, Trattner a Károli.
Krbec Miloslav 2001 Josef Dobrovský a Antonín Jaroslav Puchmajer. In: Vyčichlo Jaroslav – Viktora Viktor (eds): Jeden jazyk naše heslo buď. Radnice, Spolek divadelních ochotníků ‒ Plzeň, SVK Plzeň-ského kraje, 85‒98.
Křivský Pavel 1974 Korespondence Antonína Jaroslava Puchmajera s Josefem Dobrovským. Literární ar-chiv 8‒9, 199‒256.
Matras Yaron 1999 Rüdigerův příspěvek k objasnění původy romštiny. Romano Džaniben 6, 3–4, 80‒102.
Rüdiger Johann C. C. 1782 Von der Sprache und Herkunft der Zigeuner aus Indien. In: Rüdiger Johann C. C.: Neuster Zuwachs der teutschen, fremden und allgemeinen Sprachkunde in eigenen Aufsätzen, Bücheranzeigen und Nachrichten. Ersters Stück. Leipzig, bei P. G. Kummer, 37‒84.