Browse our Arts and Humanities Journals
Discover the Latest Journals in the Field of Arts and Humanities
Arts and Humanities journals’ primary focus is on presenting theoretical and empirical research in these respective fields. The main goal is to encourage educational research and connect academia to the scientific community. Researchers and scholars need to share their research findings with others to help better understand and act on the ongoing social changes in the field. The Arts and Humanities journals aim to provide a platform for everyone who shares a common interest in these fields and to group all the latest field findings in one place.
Arts and Humanities
„Mundi inversi“ Slávy dcery
“Mundi inversi” of The Daughter of Sláva
Studie se zabývá strukturálními otázkami jednoho z nejvýznamnějších děl Jána Kollára, Slávy dcery (1824), které vyšlo před dvěma sty lety. Po prvním vydání básník dílo rozšířil o dva nové zpěvy (1832): Lethe provází čtenáře do slovanského nebe, Acheron vykresluje utrpení hříšníků ve slovanském pekle. Tyto písně sice zůstaly v genealogickém vztahu s původním dílem, ale jako nové, zvláštní textové formy zásadně změnily strukturu prvotní básnické skladby. Studie podrobuje kritice v české a slovenské literární historii obecně přijímaný estetický úsudek, dle kterého autor zmíněnými dvěma novými zpěvy „pokazil“ své původní dílo z r. 1824.
Prostředníctvím recepční estetiky autor studie vychází z vědecké hypotézy, že Kollár, který ve 20. letech vytvořil básnickou skladbu Slávy dcera, ji na přelomu 30. let dekonstruoval a rozšířil. Nový textový konglomerát nejenom zásadně změnil rozsah původního básnického díla, ale otevřel také možnosti nové čtenářské interpretace na změněném recepčním horizontu třicátých a čtyřicátých let 19. století.
Výskyt topoi souvisejících s alteritou není v Kollárově díle raritou: již dříve se autorovi podařilo identifikovat mimo jiné topos „fertilitas Pannoniae/Slaviae“ nebo „querela Hungariae/Slaviae“. V této studii se autor pokouší popsat dva nové zpěvy básnického díla pomocí pojmu „mundus inversus“, tedy literárního topoi „obráceného světa“ (Curtius, 1946). „Mundus inversus“ je kulturní topos známý z alterity, ke kterému sahali i autoři pozdějších období, včetně Kollára, s cílem představit kulturní a jazykové neřesti své doby, jakož i společenskou a politickou absurditu. Ke zobrazení převrácené společnosti použil Kollár bohatý vzorový materiál, v němž jsou většinou zastoupeni aktéři slovanských, německých a uherských dějin, církve a kultury. (Byly z nich vybrány ty nejtypičtější příklady, včetně sonetů představujících sv. Jeronýma jako „slovanského“ církevního otce, dále někteří emblematičtí němečtí historikové nebo maďarsko-srbský bilingvní básník Mihály Vitkovics.)
Ukazuje se, že rozšíření Slávy dcery o dva zmíněné zpěvy slouží i k tematizaci nevýhodného postavení nastupujících novodobých slovanských národů v mocenských strukturách habsburské říše a Uherského království. V tomto pojetí sloužily karnevalizace (Bachtin) a literární topos „mundus inversus“ také jako kritika koloniálního systému 19. století, a přispěly tak k formování slovanského národního emblematismu.
Abstract
Since many details in the relations between Byzantium and Hungary have already been covered in research, this article attempts to point out the transnational connections between the two states. Hungary had been a constant factor of Byzantine policy in the Balkans since it had become a stately consolidated Christian kingdom around 1000. This was of particular importance after the victory over Bulgaria in 1018 made the Byzantine Empire a territorial neighbour for almost 200 years. During this period, not only important marriage ties between the ruling houses fall, but also the establishment of members of the Arpadian house in Constantinople. In the 13th century, for Byzantium, the connection with the Hungarian royal house was a protection against Charles of Anjou in lower Italy and his plans for the conquest of the Eastern Roman Empire. In the second half of the 14th century and in the 15th century Hungary became the main ally of the Emperor of Constantinople against the Ottomans. However, the profound social and ecclesiastical differences between the Eastern Roman Empire and Hungary made it impossible for Hungary to be included in the cultural community of the Byzantine Commonwealth.
Abstract
The aim of our study is to explain and define the ‘dream-program’ in its relation to the premonitory dream, based on the definitions introduced by Herman Braet. Although the ‘dream-program’ has drawn on a variety of traditions, our study focuses on the effects of dream material borrowed from Antiquity. In our paper we attempt to explain meaningful dreams through ancient classification systems and their literary manifestations in the French medieval literature. As the ‘dream-program’ is more common in twelfth-century narrative literature, our textual examples dating mainly from this period allow us to define sub-categories according to dream scenarios, thus broadening our reflections on the concept. Our ambition is to (re)explore this type of dream, which essentially claims a literary status and a cultural dimension.
Conflicting data and new ways of digitising Byzantine prosopography
From PBW to RELEVEN
Abstract
This paper aims to illustrate the abilities and practicability of digital prosopographical databases through the case of historical dates. Numerous historical databases were created in the last few decades, and they applied different models to record and store historical data in an effective way. Although the developers and researchers of these projects faced several problems due to a conflict between the characteristics of structured databases and the nature of historical evidence and historical studies. The paper compares the methodologies of two databases, PBW and RELEVEN through the cases of the death of John of Bari and Bisantius Guirdeliku. The primary sources provide conflicting dates of these events. Thus, the analysis can address the issues of interpretation and authority behind a piece of information.
Abstract
Published between 1878 and 1881, the three volumes of Standish O'Grady's History of Ireland comprise a narrative of Irish mythology, driven by the author's conviction that many of the ancient tales were rooted in actual history. Although not immediately felt, the impact of History of Ireland became long-lasting, a point of departure for an array of literary works treating Irish mythological topics during what came to be known as the Irish Literary Revival. This paper addresses History of Ireland from the perspective of O'Grady's background as a student of ancient Greek civilization. It considers the most important comparisons that he drew between Irish and Greek antiquity, including his contention that the seat of the High Kings of Ireland, Tara, was equivalent in symbolism to Mount Olympus in ancient Greece. The paper assesses the strengths, weaknesses and significance of O'Grady's case for considering Irish mythology as approximate to that of the Greeks.
Abstract
This article examines the Platonic references present in the corpus of Philostratus' Erotic Letters (F2 manuscripts, edited by Kai Brodersen) with regard to the themes of vision and desire. The aim is to show that Philostratus ironically subverts and turns upside down the Platonic theses on love: he reverses the Platonic axiology by returning to earth and anchoring himself in bodily beauty. But on the other hand, to do this, he draws on elements present in Plato's own text, first and foremost his images, and the way in which Plato himself conceives of the institution of pederasty, so that he takes more from Platonism than might at first appear. This article thus hypothesises that for both Plato and Philostratus, the bodily and human beauty that arouses erotic desire is merely an image, but for Plato, the beauty of bodies is the image of true and ideal beauty, whereas for Philostratus, this image is that produced by the talent of the epistolary writer.
The paper aims to map the chronological development of the poetic work of Janko Silan, a representative of Slovak Catholic Modernism. It focuses on the development of his poetic method from his debut to posthumously published works. Literary scholarship in Slovakia regards his poetry timeless for its appealing subjectivism, authentic spirituality and humanity.
Janko Silan’s debut Kuvici [Owls] displays distinct modernist tendencies. Silan adopted the motif of little owls from Slovak folklore, where they were known as harbingers of death. The lyrical subject too presents himself as one who is sad and aware of his mortality. The author also incorporated autobiographical motifs into his collection, especially the motif of eye disease and blindness.
The poetry of Silan, the seminarian, includes three thematically distinct collections: the spiritual Rebrík do neba [Ladder to Heaven], the love poems in the Sonety májové [May Sonnets] and the commemorative poetic composition Slávme to spoločne [Let us Celebrate It Together]. The explicit spiritual theme in his seminarian’s poetry does not contain aesthetic value; it is baroquely patulous and sentimental. The love theme of Sonety májové [May Sonnets] is surprising to the reader coming from an author who is preparing for priestly celibacy. It seems that as an anthropological value, sexuality too is a gift from God and needs to be incorporated into the spiritual life. The book of poems, Slávme to spoločne [Let us Celebrate It Together] is dedicated to the author’s mother, Helena. Silan describes her as a “beautifully holy woman”.
The poetry of the priest period, between 1942 and 1945, includes Silan’s collections Kým nebudeme doma [Until We Are Home] and Piesne z Javoriny [Songs from Javorina]. Literary critics and historians highly praise the second of Silan’s priestly collections. It is described as Franciscan because of many natural motifs that the author utilizes.
Janko Silan is described as a “verbumist” because he was involved in a group of poets gathered around the magazine and publishing house Verbum (1946–1949). This period includes the collections Piesne zo Ždiaru [Songs from Ždiar] and Úbohá duša na zemi [Poor Soul on Earth]. In them, the author expresses his anxiety about the political situation and threat of Communist totalitarianism.
Silan’s collection of poetry from the 1960s Oslnenie [Sun Blindness] corresponds with a relaxed political and social context. His poetry is “grounded”, human-centred, without explicit spiritualization. The smile that the author allows himself adds to the anthropological value.
When Janko Silan was banned from publishing his poetry, he wrote “for the desk drawer”. The most famous from this period is the collection Katolícke piesne z Važca [The Catholic songs from Važec] and the novel Dom opustenosti [The House of Abandonment]. The prevalent themes are the violation of human rights in Czechoslovakia and the repressive impact of totalitarianism on an individual who, for reasons of conscience, is not willing to conform to Communist ideology. Of several works written in this period, Dom opustenosti [The House of Abandonment] has been particularly popular with readers and scholars.
The present etymological study brings arguments for additionally reconstructing two new zoonyms in Proto-Semitic, (1) *ṣar«- ‘a kind of (poisonous?) snake’, which is attested in two of the most archaic Semitic languages, Akkadian and Eblaite, and perhaps in one representative of the Modern South Arabian languages, Soqotri, and one of Ethio-Semitic, Endegeň, plus indirect traces in Hebrew and Geez; (2) *ṣawr- or *ṣur-/*ṣar- ‘lizard’, attested only in Akkadian and Eblaite, but with promising external cognates within Afroasiatic, namely East Cushitic, Chadic, and maybe Egyptian.
Antroponyma v koexistenci s přírodou Vlastní jména osob ve vztahu k živočichům a rostlinám
Anthroponyms in coexistence with nature Personal names in relation to animals and plants
Studie se zabývá antroponymy, konkrétně příjmeními se vztahem k přírodě, tedy k živočichům a rostlinám. Současná příjmení z názvů zvířat (savci, ptáci, ryby atd.) a rostlin (byliny, květiny, stromy) mají dlouhou tradici. Záměrem studie je sledovat současnou frekvenci takových příjmení. K tomuto účelu jsme využili server KdeJsme.cz, který se opírá o databázi příjmení Ministerstva vnitra České republiky. Příjmení z názvů zvířat jsou většinou metaforická a metonymická. Nejvyšší frekvenci výskytu mají příjmení z názvů savců (jelen, vlk, liška, ježek). V češtině převládají formy deminutivní, například Jelínek (9815 jmen) proti Jelen (764), totéž Vlček (6909) proti Vlk (3259). Příjmení z názvů zpěvných ptáků, tj. Čermák (7955), Sýkora (5852), Strnad (4422), Slavík (4404) a mnoho dalších, jsou velmi rozmanitá. Výrazné zastoupení mají také příjmení z názvů chovaných, stejně jako volně žijících ptáků: Holub (6439), Kohout (3848), Hrdlička (3278). Příjmení z názvů dravých ptáků a ostatních živočichů nejsou tak početná. Vysoký počet nositelů mají příjmení z názvů květin: Růžička (9599), Fiala (9182). Příjmení z názvů ostatních rostlin, např. Kopřiva (2549), Šafránek (1781) aj. vykazují nižší frekvenci výskytu. Slovotvorná struktura příjmení z názvů tradičně rozšířených stromů (dub, buk, bříza, javor, lípa aj.) je bohatá. Jména vyjadřují podobnost, nebo vlastnost, např. Doubek (1609), Bouček (895), ale také vztah k místu bydliště: Dubský (1418), Bukovský (625), Březina (3064). Frekvence příjmení z názvů stromů ve srovnání s ostatními typy je však celkově nižší. Jen příjmení Jedlička (3666) a Vrba (3551) vynikají početností.
V celkovém srovnání frekvence jsou příjmení z názvů zvířat mnohem početnější. Příjmení Jelínek, Čermák, Vlček, Holub, Sýkora, Liška, Strnad, Slavík, Ježek, Beránek, řazené podle počtu nositelů, patří do první stovky nejpočetnějších českých příjmení.
